Jak můžeme odhalit skutečnou – tedy častou skrytou – tvář českých dějin, a to zejména těch starších, když i na události zcela nedávné nahlížejí jejich aktéři i svědci mnohdy zcela protichůdně? Lze bez výhrad věřit dávným kronikářům, nebo naopak považovat za univerzálně platnou tezi, že „dějiny píší vždy vítězové“?

V této knize můžeme sledovat vpád Dórů do mykénského světa a snít o tom, že předkové dnešních Řeků přišli z České kotliny, hledat Marobudon i Wogastisburg, pátrat po bájném českém vojevůdci Tyrovi alias Čestmírovi, zjišťovat, která z lebek svatého Vojtěcha je ta pravá, sejmout cejch zrádce ze svatého Vintíře, pídit se po autorovi Dalimilovy kroniky či po templářském pokladu, pobavit se líčením podivného obléhání hrádku Sion (byť konec jeho pána už tak veselý nebyl), zamýšlet se nad smrtí Jana Žižky z Trocnova, Albrechta Habsburského, Ludvíka Jagellonského, Tychona Brahe, blatského sedláka Kubaty či Milana Rastislava Štefánika, dojímat se osudem šlechtičny, kterou si Bohuslav Balbín ztotožnil s Bílou paní… A kdy vlastně vymřeli Přemyslovci, v roce 1306, nebo o víc než dvě století později? Opravdu Valdštejn zradil císaře? A pocházel snad Adolf Hitler z Čech?

Takových otázek nabízí tato publikace ještě mnohem víc. A jistě nevadí, že na ně nedává jednoznačné odpovědi – vždyť tak mnohdy nečinili ani současníci popisovaných událostí, a pokud ano, lze na jejich výroky pohlížet tu s pobavením, tu s oprávněnou skepsí. Ať už se nad stránkami této knihy budete pobaveně usmívat, nebo skepticky ušklíbat, věříme, že přinejmenším rozšíří a zpestří váš pohled na „jasné“ okamžiky a křižovatky naší historie.